Vyjádření účastníků
Zkušenosti účastníků krátce po Napojení
Zkušenosti, charakteristické pro období po 2 - 3 měsíců po Napojení dále, najdete zde
Samotné Napojení – což je hlavní slibovaný přínos – se začíná postupně a velmi nenápadně projevovat v průběhu prvního měsíce po semináři.
Teprve za 1-3 měsíce se specifický účinek Napojení projeví naplno a to, kromě pocitu zvýšené energie, zlepšené kondice a zdraví, hlavně v posunech prožívání vlastní identity, ve větším ‚štěstí’ v pracovní oblasti a v přesnějším uvědomění si ‘životního poslání’ – tj. toho na co má člověk speciální talent – a vůbec v seberealizaci.
Bezprostředně po Napojení účastníci vnímají především zvýšenou hladinu energie a pocit pohody.
Tyto posuny je třeba zčásti připsat vlivu meditace, která provází vlastní proces Napojení. Meditace přitom jen pomáhá účastníkům uvolnit se, umožňuje přirozený průběh emocí, důvěrnější kontakt s tělem a tím podporuje vlastní Napojení, které probíhá podvědomě.
"…cítím se po včerejšku skvěle. Hlavně večer jsem byl plný energie. …Bolesti jsou opravdu lepší, i když je stále cítím…!"
"Bláznivě vysoká energie… Každopádně mám ze včerejšku dobrý pocit… jen se cítím strašně high :-)…"
"…Prvně se svěřím se svými pocity v prvních pěti dnech po Napojení. Musím říct, že jsem se cítila znatelně nakopnutá, vstávala jsem čile, večer nemohla ani "rozjetím" usnout, nepotřebovala jsem vůbec žádnou kávu, kterou se jinak občas stimuluju… bylo to fakt poznat. Sice na mě dolehla nemoc, kterou mé děti a muž měli týden, ale mě k jejímu překonání stačil 1 den ležení a byla pryč. Takže dobrý. …"
"Napojení hodnotím jako jeden z těch zážitků ve svém životě, na které se nezapomíná. Pro mě moc pozitivní."
Sny signalizují zesílení podvědomé činnosti psychiky
"Jinak ještě asi stojí za zmínku, že od napojení mívám atypické a velmi emotivní sny…"
Seminář Napojení probíhá asi pro třetinu účastníků velice klidně, bez vzrušení, v některých případech je to ale silnější zážitek. Z méně obvyklých sdělení vybírám:
"… zažila jsem věci moc zajímavé. Kromě jiného, emoce ve mě vzbudila palčivá vzpomínka na dávno zemřelého …. Věděla jsem dlouho, že tuto věc nemám ještě vyřešenou, přestože … je mrtvý už … let. Než zemřel, nestačila jsem se s ním rozloučit. Při napojení mi prostě "vlezl" jeho obraz do myšlenek, zabolelo to u srdce, ale ty slzy, které mi tekly, nebyly slzy smutku. Přišlo konečně smíření se a možná rozloučení s ním. S takovýmto zážitkem jsem nepočítala. Myslím, že to je dáno důvěrou, kterou vzbuzujete a pocit uvolnění a bezpečí, přestože okolo mě sedí úplně cizí lidé."
A další:
"Nebudete mi věřit, ale moje Napojení proběhlo úplně klidně. V hlavě jsem měla po dlouhé době "úplné prázdno". Ačkoliv jsem se opravdu snažila myslet na věci, které bych potřebovala vyřešit (především v práci), vuuubec se mi to nepodařilo! Bylo to perfektní :-)
Ten příval slz – jako vodohospodář bych to definovala spíše jako zvláštní povodeň (protržení hráze) – podle mě pouze odplavoval stres, který jsem se snažila již několik měsíců neúspěšně zvládat. Když jste řekl poprvé "dovolte", tak jsem tušila, že už tu velkou vodu neudržím…Po Napojení je mi mnohem lépe. Skoro zmizely ty příšerné úzkosti a "břichabol".
Jsem moc ráda, že jsem mohla Napojení absolvovat. Nevím proč, ale mám z toho prostě dobrý pocit…"
A ještě:
"…nesmírně příjemné zážitky, spíše na hranici spánek/bdění a jsou pro mě zcela nové.
Myslím, že jsem zažila něco, co jiní lidé mohou nazvat jako andělské, nic jiného známého mě k tomu nenapadá, ale bylo to nesmírně ušlechtilé, nádherné a bylo to seskupení nějakých bytostí, i když to slovo bytosti mně nepřijde úplně výstižné.
To seskupení bylo vysoce symetrické, myslím co do uspořádání a jestli tam bylo něco jako barvy, tak bíla a stříbrná a celé se to nějak tykalo mě, jakože to nebylo něco, co jsem jenom pozorovala. V návaznosti na tuto událost, která s sebou nese až omamně hluboký emoční zážitek…“
Spíš somatické zážitky:
"…… byl to pro mne velmi příjemný zážitek. Záda (bolest) v lumb. oblasti odezněly již během sezení. Dnes se bolest trochu vrátila, ale jen ve zbytkové formě při prudkém pohybu. Jisté je, že se cosi pohlo. Tu bolest jsem měl už asi 2 týdny. Chtěl bych Vám znovu poděkovat, mám pocit, že je skrze Napojení činěno cosi velmi láskyplného a uzdravujícího. S dovolení, budu Vás doporučovat některým svým klientům, u kterých budu cítit, že jim bude takto pomoženo."
"…mám asi pro Vás novou informaci, že se mi kupodivu v posledních dnech udělalo lépe na fyzickém těle – nějak se začaly uvolňovat blokády páteře, se kterými zápasím ještě od dospívání – takové rozvibrování vnitřní energie a prokrveni levé části těla, a pak hlubší spánek!"
Začátek někdy bývá provázen skepsí:
"Chtěl jsem si to nechat uležet, první dojmy byly dost zmatené, takže jsem nevěděl co psát. Můj první dojem byl, napůl že jsi mne napálil a napůl, že se to nepovedlo. Tedy vlastně oboji dohromady. Měl jsem zkrátka pocit, že tomu věřím málo na to, abych si to správně vsugeroval."
Chce to trpělivost – tatáž osoba 55 dní po Napojení:
"Jak jsem byl nejdřív skeptický, tak jsem teď nadšený. Opravdu to funguje a přineslo to výrazné zlepšení ve všech oblastech života. Především jsem víc JÁ. To jsem tedy vlastně byl i před tím, ale teď mám větší sílu se prosadit.
Nejdříve jsem měl skutečně dojem, že se to celé nepovedlo, že jsem to asi nějak nepřijal. První týden se nedělo nic, pak jsem měl během 3 týdnu pocit, že mám trochu víc energie, ale pořád mi to přišlo málo. Zhruba měsíc po napojení se však vše dramaticky zlepšilo. Najednou jsem měl do všeho chuť. Především do osobního rozvoje, jaksi dělat to, co opravdu chci…
Také super je, že napojení velmi pomáhá fyzicky. Tělo lépe využívá své možnosti. Ne, že by bylo lepší, jen efektivnější….
Moc ti děkuji za vše!!! Bez napojení bych žil daleko pomaleji a nikdy bych se nedostal k věcem, které opravdu chci."
Většina emailu, které dostávám, jsou z kategorie pozitivních zážitků:
„Nevím, jestli to "přiřknout" právě napojení, ale konečně jsem udělala rozhodnutí, které jsem dlouho odkládala, neměla jsem na to sílu, podvědomě jsem sice tušila, že pokud to neudělám, nehnu se z místa, ale pořád jsem to "necítila"… a najednou jsem si byla naprosto jistá…Takže teď jako bych najednou viděla cestu a hlavně světlo na konci tunelu a víru, že to dokážu. Je to hodně pocitové a nezaujatý člověk by si myslel, že jsem se zbláznila, ale doufám, že "zasvěcencům" je to jasné, nebo aspoň trochu :) I když jsem z kurzu odcházela s vědomím, že napojena jsem, jistotou, že se nebudu sledovat a bláznit a za každou událostí hledat "zázrak" tak na sobě cítím změnu…ať už je to napojením, nebo vírou, nebo čímkoliv jiným, cítím se dobře a jako bych konečně uvěřila ve svou sílu… Může se zdát, že dva dny po napojení je to příliš rychle, ale já se stejně těším na další pokroky a jsem na ně zvědavá :) I když u mě jde hlavně o "pocit" a ten se špatně vysvětluje slovy…Stav meditace se mi moc líbil…Každopádně děkuji za úžasný zážitek z Napojení…"
Jiná účastnice 10. den po Napojení:
"Důsledky Napojení bych řekla, že pociťuji docela silně. Dělám věci – nějak lehce, přirozeně, přitom toho stíhám mnohem víc – hlavně soustředěněji – nenechám se rozptylovat blbostma – konečně si KAŽDÝ večer sepíšu plán na 2. den – neříkám, že ho celý dodržím – ale člověk se má přece zdravě předimenzovat – no a vidíš – teď jsem si to uvědomila, aniž bych si tak "promyslela" postup…"
… Prostě – jde mi vše nějak "lehce" – jsem z toho nadšená – stíhám toho víc – a vše dělám buď plánovaně – anebo neplánovaně – ale v tomto 2. případě vše krásně to do sebe zapadá.
Sice jsem vždy měla smysl pro systém – ale teď vidím, že fakt JEN "měla", ale nenaplňovala to – teď dělám věci systematicky ne tak chaoticky (opakuji se) a zbrkle, jak jsem se vždy snažila stihnout vše – zbytečně.
Teď jsem schopna dělat, soustředit se, být výkonná a přitom v pohodě – neuhoněná – přirozená – a přitom i myslet teď na tu moji nejdůležitější věc."
A tatáž osoba 17. den po Napojení:
"Napojení – nevím, jestli to můžu přímo takto nazvat – mám pocit, že hodně u mě zesílila intuice – nějak mi "přicházejí" věci, které mají být – zjasňuje se mi vědomí – alespoň u tohoto mého záměru pracovat na svém snu – mi jednoznačně přišlo, s čím mám začít – a šíleně mě to nadchlo (i když je to normální – nic závratného) – ale právě proto, že je to ONO – tak mě to tak nadchýňa - proto jsem se určitě rozhořela – raději takto stručně, nebo se zase rozepíšu a nebudeš tomu vědět a ni hlavu, ani patu. Prostě HOŘÍÍÍM!"
Příklad k životnímu poslání: Naléhavé nutkání rozjet určitý projekt:
"…ono je to tak, že mě to nečekaně leží víc v srdci a v hlavě než jsi schopen uvěřit. Měl jsem v plánu nějaké jiné (obyčejné) podnikatelské aktivity a už jsem začal kvůli nim podnikat kroky, ale žádné z nich nevyšly. Vyložil jsem si to tak, že byly příliš snadné a bez srdce. Vlastně jsem je vymyslel, abych nemusel jít z kůží na trh – ale ukázalo se, že budu muset. Vlastně pořád v duchu píšu správné texty na prezentaci… Vlastně jako bych s tím již začal, protože mám před sebou konkrétní kroky – co udělat. Začnu s… Jen je na tom divné to, že se cítím špatně, když na tom nedělám – jakoby prázdný… Zajímá mě to – víc než jsem si myslel…"
Příklad týkající se kondice a identity = vnímání sama sebe:
„…Ja bych asi účinek Napojení popsala terminy - nabývání vnitřních jistot, nabývání jakési jistoty v identitě, pocitu normálna, důvěry ve vlastní rozhodnutí. …Jde o přehlédnutelnou a přitom zásadní jemnost. Chci říci, že člověk musí být osobnostně připravený účinky vnímat, jinak se mohou dít, ale nemusí je postřehnout a dále s nimi pracovat, čímž pádem je také může poslat k šípku. Také mě napadá, že účinky jsou asi vysoce individuální, protože lidi mají deficity rozličné…"
"…trochu mi začínají docházet některé souvislosti z dětství (např. vztah s matkou… a z toho plynoucí zlozvyky, či myšlenkové stereotypy. Ještě sám nevím, jak to pojmenovat, ale cítím větší nadhled, přehled…? Asi je příliš brzy na analýzu, ale je to pozitivní, to vím jistě."
"Nacházím zpět střed svoji osobnosti, jako v chi - kung, když stojím ve svém středu a nikdo mě nemůže porazit na zem. Otevření niterné síly…"
Změna vnímání sociálních situací:
"…ve společnosti nových lidí a hlavně ve městě se cítím mnohem líp po napojení. Dřív jsem byla jakoby separovaná a měla kolem sebe ochranné vakuum, ruch velkoměsta mě rušil a chvílema i rozčiloval, davům lidí jsem se vyhýbala a bránila se kontaktu, aby nenarušili tu moji bublinu, ale teď cítím pozitivní změnu, vnímám lidi a tu energii, co se ve městě soustřeďuje a cítím se uvolněně."
Zkušenosti účastníku po měsíci od „Napojení“
Napojení a vůle – Energie a nálada – Zdraví a kondice – Intuice – Životní poslání a duchovno – Štěstí a charisma – Vývoj identity
Nejdřív výstižný popis obecného vývoje po Napojení. Myslím, že trefně zachycuje 1) sérii spontánních změn životní situace, které se typicky objeví jako účinek Napojení, ale 2) i nutnost aktivně jich využívat – zapojit vůli/chtění – pro dosažení optimálního a plně uspokojivého výsledku:
“Napojení jsem absolvovala téměř před půl rokem… Nevím, jestli jsem v prvních měsících vůbec čekala nějaké změny, prostě jsem přišla spíše ze zvědavosti.
Každopádně můžu říct, že se můj život od té doby velmi změnil. Těžko říct, jak velký podíl na tom má Napojení, to asi nezjistíme a asi je to v celku jedno. :o)"
Někteří lidé v reakcích psali, že jim prudce narostla energie.
"Já jsem pociťovala narůstající optimizmus. Takové to "Everything is possible", případně ve svých rozhodnutích a krocích na mně sedělo Obamovo "Yes, we can." Celý můj život se tak nějak uklidnil. Přestala jsem si dělat velkou hlavu z posuzování, řečí či jednání jiných lidí. Více jsem si začala vážit sama sebe.
Mé věčné spory s mou velmi dominantní maminkou se uklidnily. V současné chvíli spolu vycházíme naprosto bez problémů."
"Ačkoliv jsem dlouho dobu neměla vážný vztah, seznámila jsem se v březnu s úžasným mužem, o kterém jsem kdysi jen snila, a klape nám to spolu výborně."
"V červnu jsem ukončovala Mgr. studium. A protože státnice měly několik částí a velmi obtížných, přišlo mi to na začátku semestru téměř neproveditelné. Nakonec jsem ukončila studium s vynikajícím výsledkem. A dokonce bez velkého stresu, což bylo obdivuhodné. Spolužáci kolem mně šíleli a já jsem byla v klidu, protože jsem tak nějak věděla, že to prostě dopadne dobře.
V knihkupectví si mne jisté knihy přímo vyhledávaly. :o) Dostala jsem se tedy ke čtení např. Dalajlámy a jiných skvostů. Po shlédnutí filmu "What the Bleep do We Know" a "The Secret" jsem začala více uvažovat o děkování za to, co nám život dal a o správné zadání toho, co po životě chceme.
Myslím, že státnice se mi povedly především díky tomuto.
Ačkoliv jsem již během posledního ročníku VŠ pracovala (což je opravdu sila), věděla jsem, že daná pozice mi po studiích nezůstane (byl to part-time, takže práce pro studenta). Můj klid se začátkem července nějak ztratil, když jsem zjistila, že mi 1. 9. končí smlouva a že nevím, kam se poděju. Hledat práci v letních měsících není nejlepší, takže pohovory se táhly, nic nevycházelo, začala jsem být zoufalá. Nakonec jsem si řekla: "Dost!"
Řekla jsem si, že vím, co ve mně je, vím, jakou práci chci, vím, kolik chci vydělávat peněz a že ta příležitost prostě přijde. Mou žádost stačilo držet v hlavě, často si ji připomínat a VOILA najednou mi šéfová povídá, že v rámci firmy odchází z jedné pozice paní na mateřskou a jestli se tam nechci přihlásit. Dala mi výborné doporučení, hned druhý den jsem byla na pohovoru. Všichni ze mne byli nadšeni (doufám, že jim to vydrží). :o) To bylo minulý týden. Dnes mne čekal pohovor s generálním ředitelem, který mě přijetí potvrdil.
Jsem tedy pár hodin po akceptaci nabídky na novou pracovní pozici. A troufám si říct, že velmi dobrou pracovní pozici. :o)
No a to, že jsem chtěla po státnicích jet k moři a že jsem "náhodou" objevila parádní last minute a dnes zaplatila dovolenou, je jen třešnička na dortu.
Takže ANO, za poslední půl rok (tedy dobu po Napojení) se mnoho změnilo. A věřím, že tento trend bude pokračovat.”
Následují popisy specifických kategorií účinků Napojení.
Vysoká hladina energie a pozitivní pocity:
"…musím Vám napsat jeden zásadní poznatek – mám HROZNĚ moc energie. Nebývale mnoho. Určitě zapracovalo sluníčko, ale skutečně na sobě pozoruji velký nával energie, kterou tak tak krotím.
Dnes jsme byli na 20km výletě, kopce jsem vybíhala jako první, udávala jsem velmi rychlé tempo celé výpravy (byli jsme 4), po cestě jsem neustále poskakovala atd…
Ráno jsem vstala už v 6:00, uklidila, nachystala manželovi snídani, tancovala jsem si a těšila se na výlet.
To je popis dnešního dne, jinak to trvá už asi týden. Možná na mě už dolehla ta tříměsíční doba po "napojení", na kterou jsem tak čekala… Je to fajn pocit…"
„…Napojení se určitě vyplatilo: nejvíce psychická kondice, sexuálno, větší elán, hodně energie, upřesnění své identity, lepši definice svého ja a jeho potřeb individuálně a ve vztazích.“
"Když zrekapituluji svoje pocity za poslední 4 měsíce, musím říct, že jsem se neuvěřitelným způsobem posunula. Mám spousty energie a optimismu. Baví mě život a těším se na to, co bude.„
Díky vysoké energii zřejmě slouží zdraví, člověk se cítí v dobré psychické i fyzické kondici:
"… Lyžovačka vyšla skvěle, mám asi fakt dobrou kondici, někteří, mnohem mladší, se povalovali v bufetu vedle s kávičkou, jak je bolely nohy, kdežto já jsem se cítila v pohodě. Také jsem spala v pokoji s kamarádkou a jejím nemocným chřipkovým synkem, moc jsem se nevyspala, přesto doufám, že jeho chorobu nedostanu. Tohle bych opravdu přičetla energetickému náboji, skutečně mne moje vlastní kondice, v porovnání s ostatními, překvapila. A to oni chodí na spinning a další cvičení, já jen denně do schodů v sedmém patře. A loni jsem vůbec na lyžích nestála! Jsem na sebe pyšná."
"… u mě pozoruji, že od Napojení nemám vážnější problém s bolestmi zad. Pamatuji si, že se mi při Napojení dvakrát jakoby rozlil v oblasti beder teplý proud, jako by se něco uvolnilo… třeba je to důsledek."
"Levý kyčel se opravdu vylepšil. Hlavně, když se ráno rozhýbe, pak je skoro pokoj. Už mě v žádném případě nebudí v noci a to je pokrok, pokud jde o energii, přibývá. A současně se skoro zázračně zlepšil můj zdravotní stav. Bolesti kloubů jsou skoro pryč, paráda. A ještě jsem zapomněla dodat, že jsem nebyla od října do dubna nemocná, což je téměř neuvěřitelné. Ani náznak nemoci. Manžel byl nemocný asi 2x, ale já to nikdy nechytla.
Alergie – zmizely. pyly, roztoči. Co je nejzajímavější – nemohla jsem nikdy nosit jiné šperky než ze žlutého zlata. Teď mám nové hodinky s nekoženým páskem a šperky z různých materiálů a – bez problémů. Alergie na kočky – nemám."
"…Dnes je to téměř na den přesně, co jsem před měsícem absolvoval NAPOJENÍ. Hned den poté jsem ti svůj stav popisovala, jako kdybych si vzal nějakou útlumovou drogu. Jako kdybych měl příjemnou kocovinu bez bolení hlavy, jako stav, kdy je člověku sice příjemně, ale nic se mu nechce dělat, jenom tak příjemně nečinně být.
Pak ale přišel druhý den a já jsem se cítil úplně opačně – jako bych si vzal nějakou "taneční drogu" (s tím nemám žádnou zkušenost, takže nevím, jak taková droga doopravdy funguje, uvádím to tady jen pro přiblížení). Seděl jsem doma za počítačem a dělal na jednom kurzu, poslouchal na pozadí rádio – a stále to se mnou šilo a občas jsem si musel u nějaké zvlášť oblíbené skladby "zatrsat", protože jsem měl takovou radost ze života, že jsem tomu musel dát nějak průchod. Připadal jsem si při tom jako blázen – představ si mě, starého chlapa, jak si v obýváku sám tancuju! Nejsilnější zážitek byl, že to byla taková "nesnesitelná lehkost bytí", naprosto bez zjevné příčiny … Takový radostný byl celý den, přistihl jsem se, že jdu po ulici a pískám si – takovou věc normálně nedělám ani v dobré náladě :-)
Následující den jsem jel služebně do Prahy, měl jsem tři jednání a celý den byl zase takový radostný. Koukal jsem na lidi "a všechny jsem je miloval". Přiznám se, že jsem cítil také něco jako "zvýšenou chuť na ženskou". Tak trochu, jakoby se posunuly mé obvyklé vnitřní "hranice přijatelnosti" (ne, že by v mém věku byly nějak příliš úzké :-) … nicméně na cestě zpátky vlakem se mi v kupé líbily všechny tři spolucestující – a se všemi jsem si hezky povídal, sám jsem v kupé rozproudil hovor a atmosféru "lidské pospolitosti".
Pro následující dny byla charakteristická nadále dobrá nálada, která trvá až dodnes. Moje přítelkyně mi po tom prvním týdnu říkala, že je to na mně poznat, že mám o 25% větší jiskru oproti obvyklé mé šedivosti. Ta procenta bych nebral moc vážně, ale cítil jsem se jinak i v její přítomnosti a cítil jsem, že to na ni má příznivý vliv :-)
Pokud bych měl to období posledních týdnů nějak jednoduše popsat, je to takový příliv osobní pozitivity. Líbí se mi víc na světě, což jsem samozřejmě míval i dříve, ale teď to už trvá souvisle déle než obvykle. Také občasně (ale na pozadí mysli vlastně trvale přítomné) obavy z budoucnosti někam zmizely navzdory tomu, že se okolní situace nezlepšila, ale naopak spíše zhoršila. Někdy mě v posledních dnech napadlo, že jsem nějak "nezodpovědně spokojený". Cítím v sobě takový "plánovací přístup". Zase, ne že bych v minulosti neplánoval, ale teď to je najednou v takové pozitivní náladě. Najednou mám dojem, že vím, kam by to mělo všechno směřovat – a – že to tam vlastně směřuje :-)
Nevím, jak dlouho to vydrží. Nicméně je zcela zjevné, že moje dobrá nálada, optimismus a životni energie souvisí s Napojením. Vlastně nechápu, co se stalo – když ten vlastní prožitek našeho společného sezení byl subjektivně takový nějaký nepříliš přesvědčivý. Zdálo se mi, že jsem to "nevizualizoval" dostatečně správně, ty jsi nás nijak podmanivě a sugestivně nevedl, spíše jsi "nám do toho furt mluvil" :-) …a ejhle, takový efekt! Honzo, mockrát díky – a těším se na nějakou tvou další magii!“
Jeden z mnohých případů vymizení fobií (= iracionální a drtivý strach z výšek, uzavřených prostor, pavouku atd.), které jsou psychoterapeuticky velký a odolný nepřítel:
„… byla jsem teď týden ve Vysokých Tatrách, každý den (neděle-sobota) cca 9 hodinová túra… a po 7 dnech chození se cítím jako rybička.
Fobie z výšek /řetězů/ - ty tam (bez problémů procházím přes Priečne sedlo, kde jsem cca 3 roky vzad prožívala infarktové stavy…), mám energie na rozdávání..."
Absolventi Napojení často cítí, že se mohou více spolehnout na svou intuici a podvědomí:
"… Poslední dobou se mi zdají sny často… Něco se v nich odehrává, nějaké dialogy a situace a já si nemůžu vzpomenout, o co tam jde. Zajímavé na tom je, že to doprovází intenzivní pocit, že není důležité, abych to věděl, že jsou to procesy, ozdravné procesy, které samo o sobě provádí mé podvědomí a že není nutné je vědomě řešit."
"…stále se musím podivovat nad tím, jak je osud nevyzpytatelný. V okamžiku, kdy se pro něco rozhodnu jako pro konečné řešení, osud mi ve stejném okamžiku přinese do cesty nabídku, které nelze odolat (mluvím o pracovní stránce života). Nepřestávám se divit."
"…byla jsem (známými) vyzvána ať povím o svých pocitech z Napojení, tak jsem se otevřela a hodně rozpovídala, jak u mne nebývá zvykem, ve větší společnosti-byly přítomny i další dvě-tři kolegyně i o věcech velmi osobních, že obě konstatovaly změnu k pozitivnímu-tedy předpokládám, že k pozitivnímu se otevření intuici, naslouchání svému nitru, jasnější a otevřenější komunikaci, velmi intenzivní vzájemná komunikace mne také opět silně obohatila o ty nejdůležitější kormidla v životě, kterých je potřebné, milovat, pomáhat ale i držet se, tzv.limitovat-ctít hranice hraničit v zájmu své psychické rovnováhy apod. Opět jsem se cítila šťastná za dar opravdového přátelství, ale ještě nějak hlouběji, dlouho a pořád je to silné. Tak se stále učím žít co nejvíce v souladu se svým vnitřním cítěním a domnívám se, že se mi daří v práci s lidmi podstatněji lépe a mám z toho radost…"
Objevuje se větší pocit jistoty ohledně životního směřování-životního poslání a hlubší prožívání duchovních věcí:
"… stále mám takový dojem, že ať už to s celkovou hladinou mé energie je a bude jakkoliv, následkem Napojení se mi více ujasnily moje vnitřní skutečné záměry a dlouhodobé plány (to se dělo hned po Napojení a ten stav jakési jasnosti ohledně mého budoucího směřování trvá stále)…"
"Od našeho Napojení uběhly už více než tři měsíce … několik poznatků, které by Tě mohly zajímat…
Předně si uvědomuju, že jakkoliv je čas po napojení do jisté míry samovolný proces, tak je potřeba jej přeci jen aspoň trochu opečovávat. V týhle souvislosti třeba cítím, že jsem to trochu zanedbal, nebo spíš dusil občasnýma hospodskejma sedánkama. Spíš intuitivně jsem dospěl k pohledu, že alkohol procesu "zrání" všech změn spojených s napojením moc nepomáhá, hlavně pokud je ho více. Tím nechci říct, že bych chlastal jako zvíře :-) Ale na druhou stranu pár piv za večer už je znát, i když hrozně záleží i na vnitřním rozpoložení. Naopak velmi pomáhá se aspoň někdy na chvíli zastavit, pokusit se uvést do klidu, zpomalit zběsilý tok myšlenek.
Co vnímám hodně intenzivně je hlubší prožívání věcí duševních a duchovních, přičemž přesný význam těchto pojmů mi vždycky zůstal skryt, ale sám pro sebe jsem si je jaksi vnitřně poměrně jasně zařadil, i když bych to vysvětlit slovy dokázal jen těžko.
Dostali se ke mně některé zajímavé knihy, které jen dál umocnily pocit, že napínám vnitřní zrak správným směrem. Co mě docela překvapilo je, že ty nejpodstatnější impulzy souvisejí s křesťanstvím, hlavně s postavou Ježíše. Upřímně přiznávám, že ač jsem pokřtěný, do kostela chodím jen velmi zřídka a můj vztah ke katolické církvi je hodně rezervovaný. Na druhou stranu se pokládám za věřícího člověka a otázky náboženství a víry se snažím rozmotávat už víc než dvacet let :-)
Fakt je, že už brzy po napojení se mi právě duchovní prožitek hodně zjasnil, zostřil, oprášil se a asi se i zbavil jistého nepotřebného balastu, který se za ta léta nabalil … Může to znít hodně šíleně, ale zcela spontánně jsem dostal odpovědi na řadu otázek, se kterými jsem si lámal hlavu dlouhá léta. A co je zvláštní, nešlo o nějakou jednoznačnou definici, rozklíčování, spíš často o jistý silný pocit uvědomění si, smíření. Těžko se to popisuje slovy…
S tím je spojena další věc, obdobně zostření v otázce vnímání umění, řekl bych až opojení vnímáním umění. … Zkrátka to motto je něco ve smyslu "nemyslete si, že cíleně zvenčí začnete měnit lidi k lepšímu; dejte jim prostor, čas a inspiraci a oni to udělají za vás sami". … A pro mě umění začalo představovat jednu z těch zásadních inspirací – ať už ho člověk vnímá nebo tvoří sám.“
Někteří absolventi Napojení zaregistrovali, že mají najednou nebývalé štěstí. Jakoby svět nabízel zajímavé možnosti… jakoby člověk byl viditelnější, přitažlivější, charismatičtější. Uvádím jen pár příkladů.
Podnikatel: "…Ted' se mne ozval K. (po cca 3 letech), že má za 10-14 dnů přiletět do Prahy a že by se mnou rád probral "an interesting business opportunity".
Po krátkém čase píše tentýž člověk: "…Opravdu nejsem schopen říct, jestli je to mým "napojením" nebo prostě shoda okolností, ale letos už se mne ozval třetí člověk, se kterým jsem nebyl pár let v kontaktu, že se chce potkat, protože má nějaký zajímavý projekt a chce mě pozvat, abych se ho účastnil."
Podle ústního sdělení dostal ještě 2 další nevyžádané nabídky (celkem asi 5 během 3 měsíců). Přitom se nezmiňuji o úspěšných obchodech iniciovaných tímto absolventem Napojení.
Svědectví kolegy psychologa: "…Myslím, že ta energie fakt nějak působí. Včera mi jedna poměrně čerstvá klientka řekla, že je hrozně ráda, "že mě má" a to patří mezi lidi, pro které cena hodiny neodpovídá nízkému platu a symptomatika se samozřejmě ještě nikam nepohla, další včera raději začal xxxx, aby mohl zůstat u mne v terapii a dnes jedna bádala o tom, že nebude moci ke mně chodit, pokud jí bude dobře a pan Y povídal, že zpočátku neviděl smysl v našich hodinách, ale teď je úplně chycen a začíná o věcech jinak přemýšlet…. Při tom nemám pocit, že bychom něco dělali tak zásadního…"
A konečně hlas jednoho známého z neprofesionální sféry: V rozhovoru se mi tenhle téměř šedesátník obšírněji zmínil, že pozoruje, že mnohem mladší ženy se s ním ochotně dávají do řeči. Reagují pozitivně, když jim řekne, že se mu líbí (že jsou krásné). Přesto, že vím, jak nerad píše, poprosil jsem ho o emailové potvrzení pro můj archiv. Dostal jsem tyto lakonické řádky:
"Setkávání s ženami. Intenzivnější se mi to zdá doslova v posledních dnech a hodinách (myslím moje ráznější a na sebe se víc ohlížející chování – myslím respekt i k sobě) – ale to může být taky tím, co mi o životě dochází. Tak nevím :-)."
Zajímavé jsou posuny identity, které absolventi Napojení sdělují. Kromě jiného větší identifikace s ženskou, resp. mužskou rolí:
„…kde pracuji už 14 let, jsem si vybudovala postavení "nepřístupné ženy, která jde tvrdě za svým cílem a zajímá ji jen práce". To jsem činila z pragmatických důvodů, protože jsem z rodiny měla zafixované, že sebemenší flirt je "hřích". A to podotýkám, že jsme nežili v nějakých křesťanských dogmatech, jen nám matka vtloukala svým příkladem do hlavy svůj výklad jejího pohledu na život (nekomentuji). Takže toto postavení mi vyhovovalo a chránilo.
Celých 14 let chodím v kalhotových kostýmech a hraji roli tvrdé a nekompromisní ženy, zaměřené na cíle. Asi před 14 dny jsem dostala hroznou chuť si koupit "ženské" oblečení. Koupila jsem si sukně a šperky…se ve mně něco po tolika letech otevřelo, uvolnilo. A je to pocit velmi svobodný a příjemný…"
A na závěr jedno poetické vylíčení účinků Napojení nádavkem:
"Mnoho let tomu nazad se mi začal rozvíjet stav vnitřního sevření, uzavírání emočního prožívání i rozumového pochodování do kvádru z něčeho pevného, co houstlo a tuhlo, ba kamenělo. Ne že by tuhnutí dosahovalo takového stupně, na nějž si stěžují zejména klienti psychiatrických ordinací, ba nemělo to ani trvalý ráz, občas se mi poštěstilo zvnitřnit mikro - i makrosvět tak, abych se z něj radovala. Leč takových prožitků ubývalo, pohybovaly se po regresní dráze, dolů, dolů, pane Berka, dolů. Jako ta pověstná mlha v Londýně, do všech uliček, průjezdu a zahrad mé vlastní vnitřní krajiny pronikala, jen matně obrysy všechno nabývalo. Sice jsem se cítila na dosti široké cestě, ale tu jsem užívala jen velmi omezeně, po kozích stezkách. V posledních 2 měsících zřetelně vnímám, jak se ty kozí stezky rozšiřují. Ba co více, množí se chvíle, v nichž jsem zavalena mohutností pole, které mám k dispozici. Kozí stezky se rozšiřují, mizí meze. Na rozdíl od české krajiny po kolektivizaci v zemědělství, jež rozoráním v lány ztratila svoji duši, já ji nacházím. Přepadají mě velké radosti z drobných příčin, kola mi neklesají do hlubokých úvozů navyklosti. Z dětství si pamatuji film, ve kterém v noci předměty běžné potřeby a spotřeby ožívaly. Tak i mně ožívá bezpočet pimprlových divadélek odehrávajících svoje příběhy. Ty příběhy jsou složeny z mnoha pater, mohu jimi proplouvat s elegancí tichomořských surfařů. Vertikálně i horizontálně."
Zkušenosti, charakteristické pro období od 1 měsíce po Napojení dále, najdete zde
